Kůň (žula)

Kůň býval považován za průvodce Bohů a symbol pohybujícího se života. Krása, rychlost, sexuální čilost, plodnost – to jsou vlastnosti nejčastěji připisované koni. V Řecku byli koně symbolem slunce, neboť táhli vůz boha slunce Apollóna. Poseidón, bůh moří, měl zase koně, kteří vyjadřovali jeho bouřlivost. V mytologii Keltů, kteří byli velice úspěšní v chovu koní, bývají zobrazováni hřebci i kobyly. Nejvýraznější je však koňská bohyně Epona, jež je spojována s plodností a dostatkem. Ochraňovala koňská stáda, jezdce a bojovníky na koních. Bohyně Epona byla v 1. - 4. stol. n. l. uctívána v celém Keltském světě, kde kůň později dostává i křídla, protože své chráněnce vyprovází nejen po cestě životem, ale i na onen svět. V Číně je kůň součástí zvěrokruhu, v němž symbolizuje nezkrotnou sílu a mládí. Tato symbolika koní, využívaných od věků jako tažná a bojová zvířata, je podobná ve všech kulturách a převažuje v našem chápání až dodnes.